2011 – současnost
Ve školním roce 2010/2011 se začalo pracovat na postupných změnách, které ovlivnily téměř po sto letech existence školy její původní zaměření na oděvnictví. V únoru roku 2011 byl změněn název školy na Střední školu designu a módy, Prostějov. V uvedeném roce byly otevřeny dva maturitní obory, tradičně obor Oděvnictví, a nově obor Modelářství a návrhářství oděvů, více orientovaný na výtvarné předměty. Souběžně byly připravovány školní vzdělávací programy pro dva nové studijní obory Multimediální tvorba a Užitá malba a design interiéru.
V následujícím roce 2011/2012 byly nové dva obory, Multimediální tvorba a Užitá malba a design interiéru, zařazeny do vzdělávací nabídky školy. Vedením jednotlivých oborů byli pověřeni vedoucí ateliérů, kteří koordinují jejich vnitřní chod, rozdělují úkoly mezi jednotlivé vyučující, spoluurčují podobu přijímacích talentových zkoušek, plenérů, praxí, organizačně zajišťují také obhajoby klauzurních prací, výstavy žáků školy a obhajoby maturitních prací.
S otevřením nových oborů a změnou orientace školy uměleckým směrem vznikla celá řada dalších předmětů, a v důsledku toho byl značně rozšířen i pedagogický sbor. Mezi vyučujícími působí činní výtvarní umělci, designéři, grafici a architekti. Kromě teoretických odborných předmětů tvoří nedílnou součást výuky a přípravy žáků také praktické odborné předměty. Na konci každého pololetí pracují studenti na klauzurní práci v jednom z odborných předmětů. Jejím cílem je ověřit, do jaké míry si žáci osvojili odborné dovednosti, ale také jejich kreativitu a schopnost naplnit zadání úkolu. Klauzurní práce jsou pro každý obor specifické a tím, že jsou od druhého ročníku doprovázeny ústní obhajobou, učí žáky prezentovat vlastní tvorbu a případně reagovat na podněty a připomínky hodnotící komise.
Ve školním roce 2014/2015 poprvé maturovali žáci všech tři uměleckých oborů. Jejich praktické maturitní práce byly po obhajobách vystaveny pro veřejnost. S větším množstvím žáků bylo nutné zajistit další prostory pro výuku, hlavně odborných předmětů, a od školního roku 2015/2016 proto vznikla další učebna na Vápenici 3, v prostoru pronajatém od ZUŠ.
Žáci se účastní celé řady soutěží, jejichž rejstřík se s novými obory na škole podstatně rozšířil. V rámci oboru Modelářství a návrhářství oděvů se žáci každoročně účastní soutěže Zlatá jehla v Prostějově, své zástupce má škola také na vlastní soutěži Doteky módy, pravidelně zajíždí do Jihlavy na soutěž Mladý módní tvůrce či do Liberce na soutěž Bez textilu by nebylo oděvu. Žáci oboru Multimediální tvorba prezentují práce na fotografických soutěžích, mimo jiné na prestižní přehlídce International Biennial Contest Of Photography v polské Gdyni. Animované filmy představili žáci na Mladé kameře v Uničově, kde za své práce získali v roce 2015 i 2016 několik ocenění. Návrhy obalového designu představili zástupci školy na soutěží Mladý design. Obor Užitá malba a design interiéru zaslal práce svých žáků na malířské bienále Oskar Ostrava, ty byly oceněny hned ve dvou kategoriích. Kromě oborově vyhraněných soutěží jsou studentské práce zasílány také na známou přehlídku figurální kresby žáků středních škol, pořádanou Střední uměleckoprůmyslovou školou Svaté Anežky České v Českém Krumlově.
Na škole jsou pro žáky pořádány přednášky a besedy s odborníky z oborů oděvnictví a návrhářství, historie, archeologie, antické mytologie, animace, anatomie a kresby, dále také organizujeme kurzy večerního kreslení a filmový klub. Škola pořádá celou řadu exkurzí, poznávacích zájezdů a sportovních akcí, jako lyžařský výcvikový kurz pro žáky prvních ročníků. Žáci druhých ročníků oboru Multimediální tvorba a Užitá malba a design interiéru vyjíždějí na plenéry, kde fotografují, malují a kreslí v přírodě.
Školní rok vždy tradičně zahajuje výstava studentských prací s příznačným názvem Start. Probíhá v prostorách kina Metro 70 v Prostějově. Výstavy absolventských prací pak školní rok uzavírají a snad tato tradice bude i nadále naplňována v dalších letech.
1987 – 2010
Po Miloslavu Kotasovi byla v roce 1987 nejprve dočasnou správkyní a poté ředitelkou školy jmenována bývalá zástupkyně ředitele, Stanislava Froncová. Po roce 1989 nedošlo k žádným radikálním změnám v charakteru školy, učebních plánech, veškeré změny byly spíš administrativní povahy. Již tradiční sídlo Střední průmyslové školy oděvní bylo v budově na Vápenici 1. V roce 1992 proběhla rozsáhlejší rekonstrukce této budovy, další změny spíš počítaly s úpravou jednotlivých učeben a učebního vybavení. Nadále probíhala spolupráce školy s OP Prostějov, kde nacházelo uplatnění velké množství jejich absolventů. O změnách v organizaci výuky svědčí otevření první specializované počítačové učebny v roce 1995.
V následujícím roce nastoupil do funkce ředitele školy Jiří Snášel. Nadále pokračovalo uzpůsobování výuky současným požadavkům a v roce 2000 byly otevřeny nové učebny pro oděvní výtvarnictví a konstrukci. Větší stavební úpravou podkroví v roce 2004 vznikl nový ateliér. Od září 2010 se ředitelkou školy stala Ivana Vaňková, která tuto funkci zastává i v současnosti.
V prvních porevolučních letech škola otevírala kromě čtyřleté denní formy studia také kvalifikační pomaturitní studium, kde skládali absolventi maturitní zkoušku pouze z odborných předmětů. Všechny formy tohoto dálkového studia byly zrušeny v roce 1998 a na škole zůstal pouze studijní obor Oděvnictví, schválený od roku 1996, a to pouze ve formě denního čtyřletého studia ukončeného maturitní zkouškou.
Vyučované předměty se na škole dělily na předměty povinného základu – byly to hlavně všeobecně vzdělávací předměty a cizí jazyky – a profilující odborné předměty, zaměřené na obor Oděvnictví. Škola pořádala v rámci výuky pro své studenty řadu zájezdů a exkurzí na veletrhy do Prahy, Brna a také zahraniční cesty do Polska, Lichtenštejnska či Velké Británie. Práce žáků byly prezentovány na přehlídkách v rámci burz škol, ale také jako součást reprezentačních plesů a významných společenských akcí. Z význačných přehlídek jmenujme například Celostátní módní přehlídku oděvních škol v Jilemnici v roce 2000, které se účastnilo 40 prostějovských studentů, či Mezinárodní veletrh módy Fashion Look v Lipsku, kde nás reprezentovalo 15 studentů.
Škola také navazovala kontakty s dalšími institucemi příbuzného zaměření, se kterými pracovala na společných projektech nebo výměnných pobytech studentů. V České republice to byly například školy v Liberci, Praze, Brně, Jihlavě, Velkém Poříčí a Strážnici. Ze zahraničních škol uspořádala několik společných přehlídek se školou Caterini Medici ve Florencii a spolupracovala se školami v Naile (SRN) a polské Czenstochowe.
Na škole se vystřídala celá řada významných osobností z oblasti oděvního designu a výtvarného umění, byly pořádány besedy a přednášky se studenty. Škola se s pracemi studentů pravidelně účastnila oděvních soutěží, sama pak v roce 2000 založila studentskou soutěž Doteky módy, jejíž tradice pokračuje dodnes a každoročně se jí účastní mnoho škol z České republiky i zahraničí.
Dění na škole obohacovaly také pravidelné kulturní a sportovní akce, které jsou se školou již tradičně spjaty.
1949 – 1987
Počátek 50. let byl jak pro školu, tak pro celý systém školství obdobím změn. Název školy byl nejprve upraven na Průmyslovou školu oděvní a školu tkalcovskou, po zániku tkalcovské školy roku 1952 byla škola přejmenována na Vyšší průmyslovou školu textilní, ale i tento název byl záhy změněn na Střední průmyslovou školu oděvní. Pod tímto označením škola fungovala až do roku 2011. Uvedené změny názvu nebyly pouze formální záležitostí, ale odrážely postupnou proměnu školy z jakéhosi nadstavbového učiliště pro již vyučené živnostníky ve střední odbornou školu, jejíž studium je uzavřeno maturitní zkouškou.
Budova na Vápenici 1 byla dále vybavována stroji a dílnami, podle aktuálních potřeb, k větším stavebním úpravám došlo v roce 1978, kdy na místě bytu ředitele školy vznikly dvě učebny a kabinet. Část výuky, kterou nebylo možné realizovat v prostorách školy, probíhala v dílnách OP Prostějov, n. p. Triola a ve Výzkumném ústavu oděvním. Pokračovala tak spolupráce školy s výrobními podniky, které měly přímý podíl na výchově svých budoucích zaměstnanců. Žáci školy pro OP Prostějov šili v 80. letech konfekci a prádlo, jak dokládají žádosti o povolení prodeje žákovských výrobků.
Ve vedení školy se po Ing. Karlu Šimůnkovi v krátkém čase vystřídala celá řada osobností. Od roku 1949 to byl Ing. Dr. Antonín Postupa, který v roce 1952 emigroval. Následující rok vedl školu Jindřich Čapek. Po něm byl v roce 1953 jmenován ředitelem Miloslav Kotas, který v této funkci zůstal až do své náhlé smrti v roce 1987. Miloslav Kotas nebyl jen ředitelem školy, ale také se aktivně podílel na reformách oděvního vzdělávání a prostějovská škola měla v tomto procesu vůdčí postavení.
Ke změnám došlo ve škole i v oblasti náplně studia a studijních oborů. Jak již bylo naznačeno výše, vedle tradiční mistrovské dvouleté školy byly od roku 1952 otevírány také tříleté obory ukončené maturitní zkouškou a v dalším roce byl poprvé otevřen čtyřletý studijní obor s maturitou. V něm se opět rozšířila výuka všeobecně vzdělávacích předmětů, navýšil se tím také počet pedagogů školy. Od závěru 60. let (1968/69) byl pracovní týden zkrácen na pět dní a v důsledku toho musely být přepracovány i učební plány. Některé předměty zanikly, jiné byly sloučeny a v důsledku snah o větší mezioborovou provázanost studia vznikaly také předměty nové. Na škole se profilovaly hlavně dva studijní obory – oddělení výrobní, orientované převážně na průmyslovou výrobu, a oddělení návrhářské a modelářské, kam byli vybírání na konci druhého ročníku talentovaní žáci, kteří absolvovali výuku více zaměřenou na výtvarné předměty. Při výuce těchto předmětů škola spolupracovala s externími výtvarníky.
Kromě oborů denního studia otevírala škola také nadstavbové studium při zaměstnání, které mělo formu večerního, dálkového a externího studia. Škola tak vyšla vstříc průmyslovým podnikům, jež začaly u svých zaměstnanců požadovat maturitní zkoušku, kterou si měli doplnit kvalifikaci. Studium při zaměstnání trvalo pět let a bylo děleno na nižší stupeň tříletého studia a navazující dvouleté vyšší studium.
Výuka odborných předmětů byla zaměřena na všechny stupně výroby, od názvosloví, konstrukce, ovládání a údržby strojů, přes základy průmyslové výroby, až po kalkulace a ekonomické vzdělání. Nechyběla také výuka anatomie, nezbytná pro pochopení základních pravidel navrhování funkčních oděvů, a také základy estetiky. Výuka všeobecných, hlavně přírodovědných předmětů, směřovala k propojení s oděvní výrobou, ke znalosti nových technologií, materiálů a postupů.
Vyučující školy dále pokračovali v rozsáhlé publikační a osvětové činnosti, vytvářeli studijní texty a další didaktické pomůcky, často schválené pro používání na ostatních oděvních školách. Na předválečnou tradici navázala škola i v oblasti prezentace prací svých studentů. Každoročně byly pořádány módní přehlídky, kde byly nejzdařilejší práce představeny jak veřejnosti, tak také představitelům oděvních průmyslových podniků. Větší prezentační akce pak byly uspořádány u příležitosti oslav 50. a 60. výročí založení školy.
Mimo vzdělávací činnost škola pořádala celou řadu přednášek pro studenty, u školy působily zájmové kroužky, možnost kulturního vyžití nabízel ve škole umístěný klavír a vybavený fotoateliér, který škola převzala společně s rekreační chatou v Ostružné – od zrušené Střední průmyslové školy stavební v Prostějově. Tento rekreační objekt sloužil studentům i pedagogům do poloviny 90. let.
1946 – 1949
I v poválečné době škola sídlila v rekonstruované budově na Vápenici 1 v Prostějově. Ve vedení školy působil až do roku 1949 Ing. Karel Šimůnek, který provedl školu těžkým válečným obdobím a zasloužil se o její obnovu.
První dva roky po válce byla na škole obnovena výuka v původním rozsahu – otevřeny byly dvě jednoroční mistrovské školy se zaměřením na pánské a dámské krejčovství a jedna třída pro oděvní průmysl. V roce 1947 však v důsledku změny školského zákona byly obě mistrovské třídy prodlouženy na dvouletá studia. Díky tomu měla škola více prostoru pro výuku všeobecně vzdělávacích předmětů a větší časovou dotaci získala i praktická výuka. Velký důraz byl kladen také na seznámení studentů s nejnovějšími výrobními postupy a technologiemi.
1939 – 1945
Chodu školy se v době druhé světové války neblaze dotkla nejprve mobilizace, vojenskou službu nastoupila řada pedagogů a také studentů ve školním roce 1938/1939. Od 15. března 1939, kdy byla republika obsazena okupačními vojsky, probíhala výuka podle pravidel protektorátu. Nově byl na škole vytvořen studijní obor manipulantů mechanické pásové výroby, který odpovídal nejnovějším trendům a také rostoucí poptávce. Za války vzrostl v Prostějově počet oděvních podniků, a tím také možnosti uplatnění pro absolventy školy. Navzdory tomu byla ale výuka často přerušována a nabourávána odchodem řady studentů na nucené práce do Říše. Výuku komplikoval i nedostatek materiálu a propouštění pro režim nepohodlných vyučujících.
Na začátku května 1945 byla výuka přerušena a budovu školy zabrala ustupující německá armáda. Po osvobození započaly úpravy a vyklízecí práce. Výuka byla obnovena již 17. května, v celém rozsahu byla obnovena až s počátkem školního roku 1945/1946.
1919 – 1939
Meziválečné období již plně patří k historii dnešní Střední školy designu a módy. 15. září 1919 byla v Prostějově při Tkalcovské škole otevřena i jednoletá Odborná škola krejčovská. Meziválečné období bylo pro tuto instituci dobou velkého rozmachu a také dobou, kdy si škola získala velký věhlas v celém tehdejším Československu. Založení krejčovské školy bylo pro ředitele Bohumila Suchého částečně pokusem o řešení úpadku zájmu o tkalcovství.
Státní odborná škola tkalcovská a krejčovská opustila nevyhovující prostory na Palečkově ulici a výuka probíhala na ulici Vápenice 1 a v dalších třech budovách. Tuto komplikovanou situaci vyřešila až nadstavba a dostavba budovy na Vápenici 1, kam se škola přestěhovala za pomoci žáků a vyučujících během října 1926. Ačkoli prošla škola v dalších letech různými proměnami, své sídlo již nezměnila.
Ve vedení školy zůstal až do svého penzionování v roce 1937 Bohumil Suchý, funkci správce školy po jeho odchodu zastával učitel Zeno Vencálek a v roce 1938 byl ředitelem školy jmenován Ing. Karel Šimůnek. O rozvoj školy se v těchto letech velice zasloužil Antonín Čížek, první odborný učitel krejčovských oborů. Co se týče organizace školy, byl v podstatě převzat fungující systém odborného školství, nadále byly na škole pořádány večerní a nedělní kurzy, osvětové přednášky, externí výuka, prázdninové kurzy pro krejčí a pokračovací školy pro živnostníky. V roce 1926/1927 byla denní krejčovská škola změněna na jednoletou mistrovskou školu, která poskytovala další vzdělání již vyučeným zájemcům a umožňovala jim zavedení vlastních podniků. I zkušenosti dalších odborných škol dokládají, že právě formy mistrovských škol dosahovaly největších úspěchů a byly v celém systému odborného školství velice důležité. Důvodem jejich nebývalého rozmachu byla jistě také skutečnost, že zájemci – studenti – se již řemeslem živili a chtěli se zdokonalovat, aby obstáli v konkurenci a dokázali si sami spravovat také provozní a účetní záležitosti a úspěšně vést vlastní dílnu.
Velký rozsah výuky zabírala dílenská praxe, celkově 15 hodin ze 44 výukových hodin týdně. V učebních plánech byly kromě odborných předmětů zařazeny také světové jazyky, všeobecně vzdělávací a ekonomické předměty.
Práce vyučujících školy nespočívala pouze v pedagogické činnosti, škola také spolupracovala s živnostníky, kterým vypracovávala odborné posudky, materiály, návrhy oděvů. Rozsáhlá byla také publikační činnost vyučujících, kteří v odborných časopisech mimo jiné rozšiřovali povědomí o prostějovské škole. Dva vyučující školy navštívili výstavu Dekorativních umění v Paříži v roce 1925, což dokládá zájem školy o současné dění v oblasti umění a řemesel. Československý pavilon, na jehož realizaci se podílela celá řada významných výtvarných umělců a odborných škol, získal vysoké ocenění.
Důležitá pro toto období byla také spolupráce školy s průmyslovými podniky a továrnami. Každoroční pravidelné exkurze žáků vedly nejen do firem oděvního zaměření, ale také do dalších závodů, jako příklad lze uvést podnik T. a A. Baťa Zlín, který byl ve své době jedním z příkladů aplikace nejmodernějších výrobních a propagačních postupů.
Škola dbala také na svou prezentaci a účastnila se významných výstav. V roce 1928 byly práce žáků prostějovské školy součástí expozice na celonárodní prestižní výstavě Soudobé kultury v Brně. Z dalších míst, kde se škola na počátku 30. let prezentovala, uveďme Stockholm, Bukurešť, Lipsko nebo Prahu. Každoroční výstava prací žáků v prostorách školy byla tradičním ukončením uplynulého školního roku.
1875 – 1918
Kořeny dnešní Střední školy designu a módy lze nalézt již v sedmdesátých letech 19. století, v době nebývalého rozvoje odborného školství v celé rakousko – uherské monarchii.
V roce 1875 byla v Prostějově založena C. k. Odborná škola tkalcovská v Prostějově, která navazovala na rozšířenou domácí tradici tkalcovství a opírala se o dostupné suroviny. O založení školy se ve velké míře zasloužila městská rada, město nejprve školu financovalo, až roku 1887 přešla škola pod správu státu.
Prvním správcem školy byl Ignác Streck, který školu vedl do roku 1900, kdy jej ve funkci vystřídal Bohumil Suchý. Nejprve byla škola umístěna v prostorách bývalého kapucínského kláštera na dnešní Brněnské ulici. Po delší době hledání vhodných prostor byla nakonec přesunuta do Palečkovy ulice a část výuky probíhala na Vápenici.
Denní studium bylo dvouleté a poskytovalo žákům starším 14 let a vyučeným v tkalcovském řemesle možnost dalšího studia, případně i navazujících mistrovských kurzů, které opravňovaly k provozování samostatného tkalcovského řemesla. Kromě denního studia byly na škole uskutečňovány večerní a nedělní kurzy pro řemeslníky i další zájemce. Přijímání žáků i studentů jednotlivých kurzů bylo podmíněno minimálním vyučením v tkalcovství či absolvováním ročního přípravného kurzu.
Ačkoli zpočátku nebylo na škole mnoho interních vyučujících, byli žáci připraveni jak po odborné, tak také ekonomické stránce vedení životnosti. Kromě odborných předmětů a technologie bylo vyučováno také kreslení, odborné i volné, účetnictví a základy jazyků. Vyučující školy působili i jako externisté na řadě míst, kde vedli různé kurzy pro místní živnostníky a řemeslníky.